I Entropie se může soustředit.

Už je to tady, už to jede, už se to roztáčí! Tradiční letní soustředění! Letos padla hostitelská úloha při této týdenní akci na Aničku, která nás pozvala na svou chatu, což ve skutečnosti nebyla chata, ale menší rekreační wellness komplex s parkem a ovocným sadem.

Věci jsme si naskládali do zánovních pokojíků v horním patře a každé ráno pak jen rozespale scházeli dolů k prostřené snídaňové tabuli, které dominovala zejména přehršel domácích marmelád, jež jsme navezli ze svých spíží a od svých babiček. Zbytek dopoledne už jsme ale vždy pilně zkoušeli, bylo potřeba oprášit popový repertoár na čtvrteční koncert, zároveň vyzkoušet nové skladby - židovské sbory a taky aranže, Arnoštkovo „Je to fajn“, což bylo opravdu fajn, a nebo Zatanči od Nohavici, což byla taky parádní věc, ale Jakub o ní záhy prohlásil, že se mu nelíbí a že jí okamžitě přepíše.

Odpočinkovou částí dne pak byl oběd a siesta, jinak se ale zkoušelo dál celé odpoledne, kde už byla jen jedna minipauza na svačinku a kávu o čtvrté hodině.

Večeři měli opět na povel manageři našeho stravovacího režimu, Anička a Jakub, kteří sestaviili exlusivní jídelníček na celý týden – lasagne, musaka, dýňová polévka a mnoho dalšího – prostě takový menší Alcron. Jakub ale velkolepě prohlášil, že „Změny jsou vyhrazeny,“ což znamenalo, že polovinu věcí na jídelníčku (který visel na lednici) postupně přeškrtal, opravil a proházel, podle toho, jakou měl zrovna náladu. Nikdo si ale neměl na co stěžovat. Anička s Jakubem jsou prostě boží.

Podvečerní již nehudební program zpravidla zahájily odborné přednášky na různá témata, každý mohl ostatní poučit o čemkoli, takže jsme vyslechli povídání o kávě a o tom, že turek je fujki a Presíčko by se mělo zakázat, dále jsme se přiučili něco o archeologii a použití totální stanice (slovo „totální“ ve mně evokuje pocit, že ta stanice je prostě mega cool, ale prý to je měří polohu) atd.

Každý večer se samozřejmě našli nadšenci, kteří v houfech opouštěli pohodlný gauč, aby mohli jít do sauny, což ale nakonec nebyla jediná zábava. Po vydařeném koncertu v Milovické nádražce, kde jsme zaplnili celou nádražní místnůstku (tedy nejen my, ale i diváci), jsme si domluvili projížďku na asi dvou metrovém hnědákovi Gaiovi, který má stání ve stájích kousek dál ve vesnici.

Všichni odvážlivci si tak mohli vyzkoušet jízdu v sedle, větší odvážlivci zaklusat, což, jak sami zjistili, je docela náročná věc, a nebo se projet po okolních lesních cestách. Jiným stačilo pobíhat vedle koníka po zahradě a hrát s ním na babu či na schovku. Každý se prostě nějak zabavil…

Velkým vrcholem soustředění pak byla ranní nedělní mše v obrovském kostele v Rožďalovicích, kam jsme vyrazili konvojem našich aut. Na programu byla hlavně Missa super dixit Maria od Hanse Lea Hasslera, což je moc pěkný kousek, který i pěkně zní, pokud tenor nezkolabuje po prvním „kyrie“ (ale stane se). Zbylé části se povedly na výbornou, takže jsme sklidili vřelý potlesk. (Pozn. redaktora, co je náhodou tenor: Napodruhé už Kyrie vyšlo, takže se fakticky povedly všechny části.)

Po tomto úspěšném zakončení celého týdne už nezbylo než se navrátit a začít generální úklid, luxování, vytírání, mytí nádobí apod., než jsme zase nasedli do aut a vydali se domů.