Harant na Pecce
a v Teplicích!

Je zřejmé, že by bylo nemyslitelné secvičit scénický koncert o pánovi na Pecce a neuvést jej přímo na jeho panství. Bylo tedy jen otázkou času, kdy Komorní sbor Entropie uskuteční výjezdní turné po českých končinách a předvede opět své autorské dramatické pojednání o životě Kryštofa Haranta.

Z Prahy jsme vyjížděli několika přeplněnými auty, která okupovali nejen účinkující. V útrobách vozů byla pečlivě uložena všechna okruží naší vlastní provenience, na něž je Jana až neobyčejně vysazená a vždy si potrpí na to, aby měla (ta okruží, ne Jana) při transportech přinejmenším stejné pohodlí jako členové sboru. Dále jsme vezli všemožné rekvizity jako sukně manželek, turban, šavle, vestičky, umělé vousy, kovové nádobíčko a i roucho beránčí až z dalekého Sinaje. I Cirque du Soleil by vedle nás patrně vypadal jako skupinka nedbale oděných amatérů s hadříky lepší střední třídy.

Na Pecku jsme, k mému vlastnímu překvapení, zvládli přivézt i velké černé paravány, takže naší profesionalitě již nemohlo stát nic v cestě (krom naší vlastní neprofesionality, ale pšt). První večerní představení na Pecce jsme zvládli na výbornou, jako by atmosféra Harantova sídla působila zázračnou silou na snížení trémy či co. Spali jsme pak přímo na hradě s pocitem parádního výkonu a s žaludky plnými miniřízečků, které pro nás byly připraveny v množství odpovídající výjezdu činohry Národního divadla, takže tak akorát pro nás…

Další den byl neméně hektický, protože krom toho, že začalo nad Prahou dosti pršet, jsme se museli přesunout přes třetinu republiky do Teplic, dále nastavit nově osvětlení, zvládnout další poziční zkoušku (po níž jsme prakticky všechno osvětlení někam přemístili) a ještě jednu generálku k tomu, jako na Pecce.

Rokokový sál teplického zámku, druhé zastávky naší hvězdné tour, byl o něco větší než ten na hradě, takže jsme museli přebíhat zadními salonky z pravé na levou stranu a vice versa. Vše se ale podařilo a sklidili jsme další ovace a pochvaly, což každého potěšilo.

Nezbylo tedy než provést poslední tetris challenge s našimi zavazadly a nacpat je do minibusu, načež jsme se s pocitem úspěšného rozšíření Harantovy (a i entropické!) pověsti vydali domů.

Čaukiii.