Jak jsme
šili Haranta

Nejprve se se svým sborem pusť do naprosto neotřelého projektu, který v tvé sborové kariéře nemá obdoby. Sežeň si schopný realizační tým. Tedy, jak by řekla Madga, paní režisérka, sežeň si svojí Marušku – tedy schopného člena, který udělá co se mu řekne v požadovaný čas a ještě přijde s vlastní iniciativou, která ti usnadní práci. A taky svojí Janu, která je ochotná šít v každé volné minutě svého dne, jen aby bylo vše v čas hotové. To je základ úspěchu!

Tak tedy. První schůze Komorní šicí entropie proběhla už v lednu, kde se Magda pokoušela pomocí rešerše historického vyobrazení dobové módy přiblížit představu plánovaných kostýmů. Velmi pomohly její vlastní návrhy, které později Michal využil jako pomůcku pro diváky, aby se vizuálně zorientovali v množství rychle měnících se postav. Bylo potřeba připravit kostýmy pro dva Haranty (minulého a současného), Černína, tři panovníky, dvě manželky, tři poutníky a nezbytný počet okruží pro každého dvořana. Vrchním technologem okruží byla jmenována Jana, jež se tohoto úkolu statečně zhostila a neuhnula dokud nebyly všechny na stole. A protože Magda a Mája měly největší zkušenosti se šicím strojem, připadlo na ně šití samotných kostýmů.

Bylo nutné rozumně zvolit materiály, aby se postavy dostatečně odlišily, zároveň ale stále tvořily kompaktní celek, byly praktické a víceúčelové. Vybrali jsme proto černý a červený samet pro Haranty, Černína, manželky a panovníka a hnědou bavlněnou látku na kutny pro poutníky. Při nejbližších zkouškách jsme změřili všechny členy sboru, spočítali jsme kolik metrů látky bude potřeba a vyrazili nakupovat. Jistou obtíž nám činilo najít látku vhodnou na kutny. Bavlněná látka by byla moc drahá, tak nakonec Magda našla sice syntetickou, ale bavlnu dostatečně připomínající, látku.

Magda za pomoci své maminky ušila multifunkční sukni, který se dala z každé strany použít pro jinou Kryštofovu manželku, také baret pro panovníka a vyrobila mu i vousy. Mája zase se svou maminkou pracovala na výrobě střihů na svrchníky pro Haranty, Černína a panovníka. A mezitím dnem i nocí Jana pilně pracovala na okruží, které se nakonec rozhodla ušít ze široké stuhy, v některých případech i ozdobené krajkou. A když pak měla technologii natolik zvládnutou, předala své vědomosti Michalově babičce, která také přiložila ruku k dílu a sama ušila několik z nich.

Brzy již vznikaly první kostýmy, byly hotové kutny, první okruží a sukně pro manželky. Svrchníky pro Haranty získávaly také každým dnem jasnější podobu, stejně tak jako ten pro panovníka. Hotové kostýmy se pomalu stávaly nedílnou součástí našich zkoušek. Šili jsme kde a kdy se dalo. Zatímco Magda statečně bojovala se zapůjčeným Janiččiným strojem, Jana ručně šila okruží na přednáškách, v  tramvaji, na zkouškách sboru, což mistr Matouš neviděl rád. Vzhledem k časové tísni se do pomocných prací zapojili i další členové sboru. Anička byla zasvěcena do tajné technologie šití okruží, Martin s Honzou statečně potahovali knoflíky a i Jakub Moravec přispěl svými dovednostmi s jehlou. Předpremiéra už byla za rohem, tak jsme šili v potu tváře doslova dnem i nocí.

Přestože jsme měli na počátku jisté pochybnosti, nakonec jsme to všechno stihli. Výsledek k naší úlevě sklidil obdiv jak u spoluzpívačů ve sboru, tak i u diváků. Konec dobrý, všechno dobré. Nu, jen pohleď níže!