Zima a tma, smích a hrůza.

Píše se 25. listopad roku 2023 a v mrazivé Kafkárně se schyluje k oslavám.
Nutno podotknout, k ne zrovna tradičním oslavám.
Inu není moc hudebních těles, které by své desáté výročí na scéně spojili s oslavou svobody a připomenutím její křehkosti.
Natož aby to učinily inscenovaným koncertem budovatelských písní.

Do improvizovaného hlediště usedáme mezi prvními a brzy se ukáže, že to se nepoštěstí každému. I přes nástrahy potemělé džungle rozprostírající se mezi klidnou ulicí a již postarším sochařským ateliérem, přicházejí do budovy další a další diváci.

A už je to tu! Za zvuků písně Stavíme nový svět si účinkující proráží cestu publikem. Nastrojení, jak doba nakazovala, nás berou o desítky let zpátky. Mnozí přítomní tuto dobu nepamatují a výjevy odehrávající se před jejich zrakem znají možná z vyprávění a filmů.

V hlavě mi naskakují obrazy z Vorlovy Pražské 5 a nechávám se unášet satiristickým vykreslením života za dob Pětiletek, kádrování a rudých šátků.

U písně Až půjdu na trávu bych si nejraději pomyslela, že je to dobře zahrané absurdno. Zamrazí mě. Stane se tak ještě několikrát a humorně mrazivý pocit mě neopouští ani následující den, kdy s hrůzou zjišťuji, že melodie budovatelských písní jsou chytlavější, než bych si přála.

Večer, protkaný satirou a nostalgií, nám nabídl jak zábavu, tak podněty k zamyšlení. Přesto by snad větší důraz na satirickou povahu představení pomohl všem lépe chápat a oceňovat jeho hlubší smysl a zároveň by předešel jakýmkoli omylům v jeho interpretaci.

Nic to ale nemění na tom, že Komorní sbor Entropie a hostující dostáli kvality, na kterou jsme u nich zvyklí – tedy vysoké. K práci si ale raději pustím jejich Kyrie z Missa Sudetensis tertia. A Píseň práce mi, doufám, zase dlouho nepřijde na mysl.

Lída Fictumová

foto @martin_barabas

Chcete víc fotek? Najdete je tu.

Chcete nás vidět naživo? Chcete nás třeba na své svatbě, nebo na svatbě svých přátel? Jsme pro! Napište nám na Facebooku, Instagramu, nebo nám pošlete mail!