Pssst!
Nerušit, skládáme!
Tak konečně nadešel den D, Matoušův prubířský kámen, aneb jeho bakalářský koncert, nebo lépe řečeno koncert, po němž se určitě bakalářem stane!
I přes deštivé počasí se kostel na pražském Karlově začal před sedmou slibně plnit a mezi řadami diváků zasedla v první řadě i trojice odborníků a kdesi v zadních lavicích se nenápadně usadil i oponent, čekaje na Matoušovy chyby a nedostatky.
O to více jsme se museli koncentrovat, aby provedení bylo dokonalé, abychom s Matoušem drželi kontakt a aby nebylo znát, že v sukni je člověku přece jen trochu zima. Nelze říct, že by vše proběhlo dokonale, některé nástupy byly mírně mimo tempo a některé se zprvu zdálo, jako by vůbec nebyly, přesto jsme ale Třetí sudetskou mši, Harantovo moteto a žalm a Jakubovu megalomanskou píseň Dominus deus aperuit mihi aurem (zde aurem nemá bohužel nic společného se zlatem…) zdárně odzpívali a i akustika kostela napomohla k vskutku krásným souzvukům.
